Půjčovna Ploučnice

Nezávazná poptávka

Oslov půjčovny lodí najednou a ušetři tak čas a peníze.

Formulář využívá bezplatné služby pro vodáky www.vodacisobe.cz.

Půjčovny lodí na Ploučnici

Půjčovna lodí Ploučnice

Na řece Ploučnici se vám díky meandrům snadno zamotá hlava, a i když je to říčka uzounká, že ji jedním okem lehce přehlédnete, překvapivě rychle na ni ztratíte orientaci. V čem byste ale měli mít jasno je to, kdo vás a za kolik na dobrodružnou výpravu vybaví. Na ploucnice.eu proto najdete kompletní seznam vodáckých půjčoven, které se této romantické řece věnují.

Vyberte tu, která nejlépe odpovídá vašim požadavkům a až se vrátíte domů, napište nám, jak jste byli se službami spokojeni a jestli vás vybraná půjčovna dokázala labyrintem Ploučnice ve zdraví provést.

Ploučnice: nejromantičtější řeka v Čechách

Ploučnice je taková sranda říčka, ze které si vodák přiveze spoustu špinavého vybavení, modřin, škrábanců, štípanců a zejména řadu vypečených historek. Také se o ní dá donekonečna vyprávět neznalým kamarádům, po nějaké době vás ale ustálené výrazy typy „fakt nekecam“ a „no tak si mi nevěř“ omrzí. Daleko lepší je všechny nevěřící přesvědčit, aby Ploučnici zažít na vlastní kůži.

Řeka pramení ne jedním, ale hned dvěma prameny na svazích pod Ještědem. Začíná jako nepatrná říčka, které protéká malými obcemi a sem tam napojí žíznivý rybník. Jen pro představu, celá Ploučnice je skoro stejně dlouhá jako východočeská Divoká Orlice, na kterou vás připraví půjčovna lodí Orlice.

Ploučnice kdysi bývala celkem frekventovaná, pak se to ale nějak zvrtlo a až poslední dobou se na ni vodáci znovu vracejí. První pohromou pro vodáctví a hlavně okolní krajinu byla těžba uranu, v úseku ve Stáž pod Ralskem, a potom vymezení vojenského prostoru Ralsko, od Borečku až po mlýn v Brenné, dlouhodobě okupovaném Sověty. Na splutí jste museli být vybaveni těžko dostupným povolením, anebo nízkým pudem sebezáchovy. Naštěstí už jsou zmíněné doby pryč. Zůstala jen Ploučnice protékající opuštěnou krajinou Libereckého kraje, která se postupně regeneruje a opět získává svou ztracenou krásu.

Průrva Ploučnice

Za Stráží pod Ralskem říčka ubíhá mezi loukami a skotačí až k úseku, který se nazývá Průrva Ploučnice. Mezi stěnami pískovcové soutěsky se z ničeho nic vynořují dva umělé tunely, jakýsi pozůstatek po nevydařeném pokusu o stavbu vodní nádrže. Na konci tunelů čeká asi metrový skok do tůně. Za jarního tání se jedná o vskutku adrenalinový zážitek, kdy vás rychlý tok na konci doslova vyplivne. Možná proto se také místu říká Pekelný jícen. Přírodní památku jezdí obdivovat nejen vodáci, ale i pěší turisté po červené značce vedoucí do Mimoně.

Ploučnice meandrující

Za průrvou řeka začíná meandrovat, loukami i lesem, až k Mimoni, ve které je koryto Ploučnice částečně regulováno a kde přijímá významný přítok, Panenský potok. A pak, za městem, to konečně přijde. Úsek pod Mimoní se nedá nazvat jinak než jako schizofrenní. Z Ploučnice se stává nepřehledná džungle, a pokud nemáte kompas, po chvíli nevíte, jestli jedete na sever nebo na jih, východ či západ. Od Mimoně, přes Boreček do Brenné se řeka klikatí v nepřehledných zákrutách, které vás tu a tam otočí o 180 stupňů nebo naženou do slepé uličky. Proud je tu překvapivě svižný, proto je třeba být neustále ve střehu. Také si musíte dávat dobrý pozor na okolní nemoudrou květenu, která se vás za každou cenu snaží vytáhnout z lodi. Cvaknout se tu není žádný kumšt, pod vámi i nad vámi vytváří větve vrbiček husté propletence, nemluvě o popadaných lávkách, které se dají podjet nebo přetáhnout, vždy ale s notnou dávkou akrobacie. Kolikrát vás napadne, jestli si neulehčit dlouhé trápení a zkrátka to nevzít přes meandry vzdušnou čarou. Je to ale jen takové na oko vzdychání, vždyť právě tento úsek je z celé Ploučnice nejvydařenější. Větší legraci už cestou, ani nikde jinde, nezažijete. Ledaže byste se nechali zlákat a využili půjčovny lodí na Lužnici, jejíž staré koryto je také takovým soustem pro fajnšmekry.

Česká Lípa a dolní tok

V České Lípě je Ploučnice částečně svedena do kamenného koryta, které se nachází asi 200 metrů od ruiny bývalého vodního hradu Lipý. Ten postavili Ronovci někdy kolem 13. století na naplaveninách způsobených často rozvodněnou řekou. V době husitských válek hrádek sloužil jako základna husitských vojsk, později ho dokonce přestavěli na zámek, nicméně od dob Albrechta z Valdštejna to s ním šlo z kopce. Šlechta se od něj odklonila, dlouho chátral, chvíli sloužil jako továrna a za komunistů dokonce přišel o hlavní budovu – Národní výbor ji nechal odstřelit. Dnes je částečně zrenovovaný a opět přístupný veřejnosti.

Poslední úsek na Děčín, kde se Ploučnice vlévá do Labe, je plný nesjízdných a nebezpečných jezů. Jezdí se také jen za vyššího stavu vody. Vodáci si na Ploučnici obvykle vyhrazují jeden víkend. Nejčastěji se začíná ve Stráži pod Ralskem, před průrvou, a končí se u mostu v Brenné, v Heřmaničkách (odkud je to blíž na vlak) nebo lépe v Žizníkově u hospody. Splavnost horního toku se odečítá podle vodočtu na hrázi Horka, kde musí být minimálně 20 cm.

Severně se do Labe vlévá také řeka Jizera, která narozdíl od Ploučnice nabízí opravdový vodácký adrenalin. Půjčovny lodí na Jizeře většinou nabízí shodný servis a dopravu lodí i pro Ploučnici a stejně je tomu i naopak.

Kempování na Ploučnici

Kdo to dosud úplně nepochopil, nechť teď dává dobrý pozor. Jízda po Ploučnice je jízda divočinou. S ubytováním na každém rohu proto moc nepočítejte, spíše se připravte na trochu zálesáctví. Dříve platilo, že poslední záchytné místo pro doplnění zásob bylo před mimoňským Poštovním mostem. Pak už následovala jen romantická pustina. Dnes je za železničním mostem v Mimoni tábořiště Vydrýsek, s pláckem pro stany, záchody i malým kioskem. Zhruba na půli cesty pak tábořiště Boreček s občerstvením a teplou vodou. Obě tábořiště fungují i jako půjčovna lodí.

Zajímavosti v okolí

Největším lákadlem na Ploučnici a vyčerpávající celodenní náplní je okolní příroda. Pokud někomu zbyde čas na toulky mimo řečiště, může se vypravit na dnes již nefunkční vojenské letiště u obce Hradčany. Svého času největší armádní letiště ve střední Evropě sloužilo k výcviku spojeneckých vojsk, v novodobé historii jej použil třeba Jan Svěrák při natáčení filmu Tmavomodrý svět.